Můj rok 1977

Normalizace je v plném proudu a lidé si už na nové uspořádání poměrů docela zvykli. Tedy ne všichni – hned 1. ledna je publikován dokument, který bude ještě po léta rozdělovat společnost: Charta 77. Přední umělci se scházejí v Národním divadle, aby ji odsoudili, Charta se čte po hospodách i v soukromí bytů. Lidé ovšem nežijí jenom politikou. Spíše ji ignorují a snaží se nacházet pozitivní zážitky jinde než ve světě velkých dějin. A kultura je jim v tom nápomocná – filmy jako Adéla ještě nevečeřela, Což takhle dát si špenát nebo Ať žijí duchové představují vítaný únik z reality. I televize přichází s filmy a seriály, které se na obrazovce objevují dodnes – ať už je to legendární snímek Jak vytrhnout velrybě stoličku v hlavní roli s Tomášem Holým, nebo seriál Jaroslav Dietla Žena za pultem. A padne i poslední klapka dalšího – asi nejslavnějšího – Dietlova seriálu: Nemocnice na kraji města. Ve světě se kultuře taky daří – zrodí se fenomén Hvězdné války, Horečka sobotní noci a John Travolta odstartují diskotékové šílenství a Sylvester Stallone jako boxer Rocky inspiruje tisíce mladých mužů. V Karlových Varech se otvírá hypermoderní hotel Thermal, v Paříži zase Centre Pompidou. V Praze začíná ražba třetí linky metra, parfém Opium okouzlí ženy na celém světě a české hospodyňky si poprvé mohou koupit pomazánkové máslo.