Pětatřicet domovů a jeden psací stroj

Otec Ota Kraus díky své vynalézavosti přežil věznění v koncentračních táborech a o Osvětimi napsal dokumentární knihu Továrna na smrt. Po válce se vrátil k ženě a pětiletému synovi, kterého dosud skrývali u příbuzných a přátel. Rodina přečkala tuhá padesátá léta a postupně se rozrůstala. Prvorozený Ivan začal koketovat s divadlem a po vojně už se naplno zapojil do několika divadelních souborů. Zahrál si i ve filmu, mimo jiné u režiséra Jana Švankmajera. Po svatbě s kolegyní z černého divadla Naďou Munzarovou manželé využili příležitosti a odjeli na Západ. Nečekali, že se domů vrátí až za dlouhých dvacet let. Vydělat si na živobytí nebylo v zahraničí vždy snadné. Přes různé peripetie si však dokázali vybudovat renomé jako dvojice černodivadelníků a loutkářů. Léta působili v pařížských kabaretech i na dlouhatánské řadě dalších štací a také v německé televizi. Ivan Kraus je však na prvním místě spisovatel. První knihy mu vydala exilová nakladatelství a u nás se po revoluci jeho sbírky povídek staly bestsellery. Také o psaní, humoru a lásce ke knihám mluví v knižním rozhovoru s dalším českým povídkářem, historikem Janem Padevětem.