Felixír života

Vodseďálkova kniha je v mnohém smyslu dílem bilančním. Rozhodně se však nejedná o „ klasické“ paměti či sentimentální vzpomínání, ale daleko spíše o esejistické účtování s vlastní zkušeností životní i tvůrčí. I z toho důvodu se jeho texty zhusta pohybují na hranici mezi faktografií a původní uměleckou tvorbou. První část knihy tvoří texty vyrůstající ze vzpomínek na autorovy rodiče, přátele (Bondy, Krejcarová) i dobové reálie („ radostné budování“ z počátku 50. let s jejich obludnou estetikou, konec světové války atd.). Stěžejní část knihy je však zakotvena v současnosti 90. let. Vodseďálek zde prostřednictvím esejů i reflexivních básní rozkrývá mnohá témata, která z nejrůznějších úhlů nasvěcují naši současnost. Děje se tak nejčastěji skrze evokaci všednodenních životních situací a jejich ukotvení v metafyzickém rozměru bytí. Vodseďálkova kniha je tak cenná jak faktograficky, tak i myšlenkově a umělecky.