Můj rok 1967

Byl to v Evropě možná jeden z nejhezčích roků minulého století. Akorát, že to nikdo v té době netuší. Svět jede na vlně optimismu, poválečné útrapy jsou pryč a nehledě na existenci dvou znepřátelených bloků se zdá, že po dvou strašlivých válkách lidé konečně dostali rozum. Po temných padesátých letech se poměry u nás stále rychleji uvolňují a ani hranice na Západ už nejsou tak nepropustné jako dřív. Československý design ohromí montrealské Expo a kultura prožívá jedno ze svých vrcholných období. Filmy nové vlny vítězí na světových festivalech, spisovatelé otvírají do té doby tabuizovaná témata a Karel Gott zpívá v Las Vegas. Samozřejmě vše zdaleka ještě nejde jako po másle, ještě pořád se za názory vylučuje ze strany a vyhazuje z práce, ale trend je jednoznačný – bude to odteď pořád jenom lepší! A samozřejmě to za rok dopadne jinak. Lidé ovšem nežijí jenom politikou, naštěstí mají i své běžné životy – baví se, chodí do restaurací a tancovat, seznamují se, těší se z dětí, vyrážejí na dovolenou… Přenesme se tedy v duchu do roku, kdy na světových plátnech září Paul Newman a Audrey Hepburn, v československé televizi se poprvé objevuje legendární pan Vajíčko, v Brně se daří odchovat prvního šimpanze a v Praze začíná výstavba první trasy metra.