Jan Koblasa. Grafika – hlubotisky

Svým založením a povahou své tvorby patří Jan Koblasa k typům umělců renesančního rozletu a barokní nátury. Ač sám sebe pokládá především za sochaře, je schopen vyjádřit svá sdělení stejně dobře malbou, kresbou, grafikou, literárně i scénograficky. Vede ho bohatá invence a vrozená výtvarná inteligence. Jeho dílo je mnohotvaré a mnohoznačné, od počátku zaměřené na základní téma: člověk a svět. Pojímá je jako velké Teatrum mundi, jednou pod zorným úhlem romantika, jindy s existenciálním a mytickým zaměřením, jindy s ironickou nadsázkou a živelnou smyslovostí, jindy naopak s meditativní hloubavostí a věcností. Nikdy však prvoplánově nebo jen z estetického hlediska. Vůdčí silou jeho umění je maximální soustředění a hluboký myšlenkový ponor. Ví, jak píše ke své práci, že „ je zapotřebí najít tu pravou – zaříkací formuli – vzrušit hmotu natolik – až se rozzáří“, a dále sděluje, „ chci říci to, co je a jak to je – ne však popsat či vylíčit povrch / to viditelné – pokouším se říci to podstatnější – to, co je ve vědomí – v nevědomí / jevů i věcí v mém vědomí a nevědomí o jevech a věcech – co je v počátku i konci / co jedno s druhým / jednotí a pojí“. Přítomná kniha – katalog – předkládá jen určitou část umělcovy grafiky. Je zaměřena na tisky z hloubky, na grafické listy provedené technikou suché jehly, leptem a leptem s akvatintou, a stává se tak prvním krokem ke zpracování jeho obsáhlé grafické tvorby. Stranou zatím zůstávají bohaté soubory dřevořezů, litografií, práce vytvořené technikou serigrafie a počítačová grafika, jakož i početné cykly monotypů, jež mají svým podáním blízko k oblasti malby a originalitou jednolistu se vymykají rozmnožovacím technikám charakterizujícím grafiku.