Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816

František Jan Vavák (1741–1816) byl největší z českých selských písmáků. Bez školního vzdělání samostudiem dosáhl značného kulturního rozhledu. V první buditelské generaci se uplatnil jako autodidaktický kronikář, veršovec, hudebník, zeměměřič a kartograf, úspěšně hospodařil na svém statku v Milčicích u Poděbrad, věnoval se rostlinné i živočišné výrobě a ovocnářství, vyráběl si vlastní nástroje. Od roku 1774 byl obecním rychtářem, zasloužil se o uplatňování zákonnosti i praktické náboženské tolerance. Vrcholem jeho díla jsou sedmisvazkové Paměti, deníkové záznamy, v nichž doznívá lidová barokní zbožnost a ozývá se vysoký stupeň národní i stavovské uvědomělosti. Prvních pět svazků Pamětí vydal v letech 1907–1938 církevní historik P. Jindřich Skopec (1873–1940), zbývající dva svazky z období 1810–1816 za protektorátu edičně připravovala Pekařova žačka Stanislava Jonášová-Hájková (1903–1985). Z její pozůstalosti byla revidována a dokončena jejich edice spolu s úvodní studií.