Třetí hlava

Zastavila jsem se a odpočítávala jedno osvětlené kupé za druhým, jestli za ním nesedí Alexandr. Pak jsem uviděla, že se dívá z otevřeného okna. Zamávala jsem mu, a pak ještě jednou a několikrát. Také mě uviděl. nevím, zda to způsobilo stmívání, anebo nějaký zrakový klam, ale chvíli mi připadalo, jako by měl tři hlavy. Vzpomněla jsem si dokonce na pomluvy, které tu o něm kolovaly, když přijel, a sice, že jeho druhá hlava je falešná, že je to jenom maska, vycpaná napodobenina s parukou, korálky v očních jamkách a s umělými řasami a obočím. Vlak zrychloval, mávala jsem, strýc mával také, ale Alexandr stál za oknem a připadal mi nehybný jako socha. Asi ho to všechno překvapilo a vyvedlo z míry. I já jsem byla zmatená, a strýc také. Mávali jsme a za okamžik byl vlak pryč, zakryl ho les, a pak už ani nebyl slyšet. bylo ticho a tma houstla… Myslela jsem pak na Alexandra celý večer, a nejvíce, když jsem šla spát, protože to už mohl být doma v nížině. - uk á zka z knihy