Hudebníček

Berde. Duduk. Eufonium. Co to je? Famfrnoch. Gusle. Chrota. Jak vypadají? Kobza. Ofiklejda. Odkud jsou? Kvinterna. Rebab. Sistrum. Co mají společného? Trumšajt. Udu. Yyueqin. Jakým jazykem mluví? Nebo kňučí?... A jak zpívají písmena? Opravdu S syčí, Q kvíká a B bublá? A kde nalezla svoje tvary? Čemu všemu se mohou podobat? Když se abeceda domluví, že každé písmeno složí píseň pouze ze slov, od něj začínajících, jak bude taková skladba znít? A když ji doprovodí jen ty nástroje, které také začínají tímtéž písmenem, a navíc zahrají i v tónině stejného písmene, co to bude za hudbu? Bude se dát poslouchat? Bude se dát pobrukovat? To by právě zajímalo oba autory rozverného Hudebníčku. Nikla a Černého. První napsal i nazpíval, co mu z huby lezlo, a se všemi písmeny si dosyta pohrál. Druhý k tomu hudbu složil, na spoustu instrumentů ze své sbírky zahrál a ještě přizval ke spolupráci kopu muzikantů. Nakonec všechny zúčastněné nástroje do knihy nakreslil. Hudebníček, kniha a CD, plná muzicírujících písmen a nástrojů.