Já píši Vám

Zatímco ruský čtenář má Evžena Oněgina jediného, čtenář český si slavný Puškinův román ve verších může přečíst hned v pěti různých překladech. V čem se originál Oněginova příběhu liší od svých českých verzí? Jaké portréty Puškinových hrdinů naši překladatelé vykreslují? Říká proslulý Taťánin dopis Oněginovi pokaždé totéž? O tom vypráví ojedinělá studie, kterou držíte v rukou. Její autor s detektivním zaujetím pro detail poprvé konfrontuje všechny naše překlady Puškinova románu s jejich ruskou předlohou. Oněgin zřetelně ovlivnil životní postoje celých čtenářských generací, a to i za hranicemi Ruska. Ačkoliv se v Praze před Národním divadlem dávno neprocházejí mladíci s hůlkou, cylindrem a znuděným výrazem ŕ la Oněgin, tak jako koncem devatenáctého století, pro mnohé je Puškinův román dodnes knihou podstatnou. Představuje jakousi „ bibli prvních lásek", na které se už před víc než půldruhým stoletím čtenáři poezie učili rozumět vlastním milostným prožitkům, zmatkům, pochybením. „ Lekce odvahy. Lekce hrdosti. Lekce věrnosti. Lekce osudu. Lekce osamělosti," tak nazvala příběh Oněgina a Taťány básnířka Marina Cvetajevová - a v tomto smyslu se ho skrze české překlady snaží zachytit i následující stránky.