Černá labuti bílá

Básnické dílo Víta Obrtela (1901-1988), významného architekta a knižního výtvarníka meziválečné avantgardy, blízkého přítele Nezvalova i Halasova, Hrubínova i Zahradníčkova, bylo téměř výlučně (a v českém kontextu vzácně!) věnováno básním v próze. Výbor Černá labuti bílá, který těží ze šesti neprávem pozapomenutých Obrtelových sbírek i z básníkovy rukopisné pozůstalosti, jej představuje jako originálního autora křehké a intenzivní obrazivosti i bohatě členitého a koncentrovaného výrazu. Obrtel je tu všude tichým parlamentářem mezi snem a skutečností, mezi touhou po životní harmonii a melancholií - její odvrácenou tváří; mezi lehkostí závratě a neúprosnou tíhou naléhajícího osudu...