Boschův triptych v zrcadle Písma

Triptych Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší byl po staletí výkladů pevně spojen s výsostným mytickým příběhem evropské civilizace - stvořením světa, po otevření triptychu pak příběhem stvoření našich prarodičů Adama a Evy a osudu jejich potomků, lidstva, až k jejich zániku. Při četbě předkládaného textu jsme ovšem svědky dalšího napínavého příběhu: filosof a biolog Zdeněk Neubauer sestupuje od tradovaného chápání obrazu jako příběhu stvoření Adama a Evy a dalšího osudu lidstva do ještě hlubší genealogické vrstvy tohoto příběhu: ke stvoření mohutností, které prostupují celek stvoření, jež lze vyčíst z bible. Centrálním motivem triptychu se pak stává jedna z nich, vegetativní mohutnost stvořená třetího dne, příběh fysis (přírody), která teprve umožnila veškeré dění a lidskou historii. Neubauer vidí v obraze oslavu fysis jako bytostné součásti člověka, jako živoucí síly, která je ještě starší prarodičkou lidí, než byli Adam a Eva. Položení tohoto výkladu, propojení Boschova triptychu se soustředěným čtením bible, však není třeba nutně chápat jako popření hypotézy o prvních lidech a jejich historii. Oba příběhy - Adama a Evy i fysis - lze vnímat paralelně jako dvě linie téhož příběhu…