Můj rok 1987

Vítejte v roce, který zdánlivě vypadá jako vrchol normalizace, ve skutečnosti ale oznamuje blížící se konec jedné éry. V Sovětském svazu už druhým rokem probíhá „ perestrojka“. Michail Gorbačov říká věci, jaké se u nás neříkaly ani v roce 1968 – a stále se říkat nesmějí. Během své dubnové návštěvy v Praze se ale drží zpátky. Strana a vláda jako by se nějak nemohly rozhodnout, jestli je Sovětský svaz pořád ještě „ náš vzor“, nebo už ne. Západem otřásá finanční krize. V Československu se dál nepohne ani lísteček. I u nás se však už objeví první případy AIDS. A obavy vyvolává i kvalita životního prostředí, zvláště na severu Čech. Do výroby jde moderní Škoda Favorit. Dokončena je jaderná elektrárna Dukovany, staví se Temelín a další velké projekty. Intenzívně se ovšem rozvíjí také „ stínová ekonomika“. Československo má stále světu co nabídnout. Nejen pivo a zbraně. Film režiséra Jiřího Menzela Vesničko má středisková je nominován na Oscara. Máme špičkový tenis, dobrou hudbu… Do kin směřují filmy jako Pěsti ve tmě, Discopříběh, Bony a klid. Na ty světové, jako Poslední císař, Hříšný tanec nebo Wall Street, si ještě počkáme. V anketě Zlatý slavík vítězí Iveta Bartošová a Dalibor Janda. Ve velkém stylu se vrací Hana Hegerová. Objevují se nová jména: Iva Bittová, Bára Basiková, Lucie Bílá… A ve světě se dějí věci. Mathias Rust se svým letadélkem přistane na Rudém náměstí, v kriminalistice je poprvé jako důkaz použita DNA a v Rakousku uvedou na trh Red Bull. A v závěru roku Reagan a Gorbačov podepíší smlouvu o likvidaci části jaderného arzenálu. Něco se opravdu mění.