Deník parazita

Píše se rok 1994 a spisovatel Vladimír, původem z Československa, žije se svou ženou Ester, synem Hugem a bíglem Charliem poklidný život v Amsterdamu. Neví ovšem o tom, že v jeho těle už od narození přebývá i někdo jiný – bezejmenný, ovšem nezhoubný parazit, který se rozhodne zachytit celý rok v životě „ své“ rodiny den po dni prostřednictvím deníkových záznamů. Trefné postřehy o leckdy nepochopitelném lidském konání střídá diplomatické urovnávání sporů mezi znesvářenými myšlenkami či ryze praktické obavy o životosprávu parazitova hostitele. Nejnovější kniha Jana Stavinohy není jen osobitým experimentem: prostřednictvím novinových článků se román vrací k zásadním i méně důležitým událostem roku 1994 a vytváří tak otisk doby, již mají mnozí z? nás v živé paměti a mnozí ji naopak ani nezažili. V postavě Vladimíra, která nese autobiografické rysy, se navíc Janu Stavinohovi povedlo věrně zachytit spisovatele procházejícího tvůrčí krizí, která ústí až do stavů deprese. I přes svou zvláštní vyprávěcí perspektivu tak román nabízí více vrstev, ať už ryze komických či zcela vážných. Jan Stavinoha (nar. 26. 5. 1945 v Praze) je nizozemský spisovatel českého původu. Studoval klasickou kytaru na pražské konzervatoři, ale za hraní (mj. v poetické vinárně Viola) byl ze studia vyloučen. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odjel do Londýna, kde založil kytarové duo. Když po roce hostoval na amsterodamské scéně Paradiso, do Londýna se už nevrátil. Debutoval v roce 1982 povídkovou sbírkou Pražský dixieland (Praagse dixieland, č. 2016), v? níž volně zpracovává své zážitky z Prahy 60. let 20. století. (Magda de Bruin Hüblová, iLiteratura. cz)