Velké dějiny zemí Koruny české XVII. (1948–1956)

Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek " očištění" společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však stála i za politickými procesy a zejména za militarizací ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila " soupeření idejí", ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval.