Můj rok 1985

Osmdesátky se lámou do své druhé, lepší půlky. Na Strahově se naposled tleská cvičencům, ve Wembley Freddie Mercury volá: EEEEOOO. Davy věřících nezastavitelně proudí na Velehrad, stovky mladých lidí se schází v Praze na Kampě u Lennonovy zdi a příslušníci SNB a STB tomu jen nevěřícně asistují. Fanoušci jásají, že se Čechoslováci stali mistry světa v hokeji, a zděšeně sledují, jak se hroutí tribuna bruselského fotbalového stadionu. Do vedení Sovětského svazu se dostává Michail Gorbačov a už po půlroce vlády se v Ženevě setkává s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Změny jsou ve vzduchu, i když je zatím cítí málokdo. Svět je každopádně v pohybu. Michael Jackson zpívá We are the children, kriminalisté hledají spartakiádního vraha a Relikviář svatého Maura. Nalezen je Titanik! Odstřeleno je nádraží Praha-Těšnov, do provozu uvedena jaderná elektrárna Dukovany a první část trasy metra B. Firma Microsoft uvádí na světový trh operační systém Windows 1.0 a v Československu se začínají vyrábět první CD přehrávače a VHS videorekordéry! Umírá Jaroslav Dietl a Petr Sepeši, na svět přichází Studio Ghibli a první kinofilm Tima Burtona. Madonna je pod čepcem, Forman drží Oscara a Zlatého slavíka po letech nevyhrává Karel Gott, ale Peter Nagy…