Překročit hranici

Nejdřív jsem si myslela, že se mi nebude líbit trávit léto s Archiem Remingtonem – nafoukaným synem přátel mých rodičů. Co jsem o Archiem věděla: byl neuvěřitelně atraktivní, studoval právnickou fakultu, a když jsme byli mladší, vždycky se ke mně choval, jako bych neexistovala. Když si naše rodiny koupily společný dům na ostrově v Maine, musela jsme s ním sdílet koupelnu. Z kluka, kterého jsem si pamatovala, byl teď dospělý muž – ale se stejným přístupem. Po těžkých začátcích jsme si s Archiem jednoho dne nečekaně začali rozumět, a nakonec se z nás stali přátelé. Sdíleli jsme spolu tajemství a sblížili se při ranním běhání. Zjistila jsem, že Archie má divokého ducha a že se ze všech sil snaží přizpůsobit očekáváním svého otce. Všechno bylo v pohodě, dokud jsem to nepokazila. Jednoho večera jsem se opila a vyklopila mu svou fantazii – zahrnující jeho. Snažila jsem se to vzít zpátky, ale už bylo pozdě. Archie mě slyšel, jasně a zřetelně. A pak už jsme nikdy nevěděli, jak se udržet na uzdě a nepřekročit hranice. Když to léto náhle a šokujícím způsobem skončilo, vrátila jsem se na vysokou školu a nebyla jsem si jistá, jestli ještě někdy bude něco jako dřív. Navzdory stovkám kilometrů, které nás dělily, jsme v průběhu let zůstali v kontaktu jako přátelé, ale osud a načasování nám pokaždé zabránily stát se něčím víc. Znáte to rčení: Když si jsou dva lidé souzeni, najdou si k sobě cestu? Řekněme, že Archie se vrátil do mého života způsobem, který bych nikdy nečekala. A tentokrát bylo mé srdce opravdu podrobeno zkoušce.