Berimbao

Příběhy ironicky laděných povídek vyrůstají ze situací, jejichž absurdnost a bizarnost si v každodenním shonu často ani neuvědomujeme. Autor tu se čtenářem hraje mnohoznačnou hru, když karikuje žánry, klišé i postavy masové kultury a mediálního světa vůbec, například hollywoodské špionážní thrillery. Skiola Podragu jsem oslovil jednoho jarního večera, bylo to v roce 1985. Na zastávce tramvaje, bylo to tam dole u řeky – ve Dvorcích, na tom ostrůvku stál na zadních nohách vzpřímený obratlovec v tmavém balonovém plášti a z kapsy mu koukala srolovaná Světová literatura z roku 1967. Tehdy začal přerývaný rozhovor dvou individuí, k němuž se posléze přidal třetí savec – Oscar Ryba. Spolu s dalšími přáteli z hospody Na staré kovárně v Braníku jsme tak každý pátek, po několik let, vstupovali do živého ohniště řeči a zkoušeli žít. Vydali jsme svazky Branických almanachů a potom odešli každý za svou nadějí. Teď, po letech, se ke mně dostaly nové Podragovy texty. On mezitím vedle kariéry harmonikáře stihl vystudovat několik ekonomických škol, odešel žít do světa a nyní bydlí v letadlech mezi Londýnem a Paříží. Mám z toho pocit, že si v jednom městě vyčistí zuby, pak se odšourá v pyžamu na letiště a do peřin si lehne někde za Lamanšským průlivem. Nebo v gumové čepici plave noc co noc v černých vodách jako František Venclovský? ... Nevím. Ale když jsem otevřel soubor a na monitoru se mi ukázal barevný nápis Berimbao, zatrnul jsem radostí. A při čtení těch povídek jsem se smál jako kdysi a náhle jsem věděl, že čas a prostor tvoří reliéf našeho světa, ale zde nejsou nic. A člověk může někde ve světě kráčet po mramorových chodbách a hedvábnou kravatu mu drží zlatá spona, ale pokud má co říct sám sobě a skrze sebe druhým, pokud se směje... Tak tvoje řeč je živá, svět voní a ty se kdykoliv můžeš vrátit domů. Nebo lépe: nikam jsme neodešli, tam někde hluboko v sobě jsme stále doma. V Radostných republikách. – Václav Kahuda