Pavučina

Vikentij Vikentjevič Veresajev (1867-1945) vystudoval lékařskou fakultu a historii a působil jako praktický lékař v Tule. Byl současníkem Čechova a celoživotním přítelem M. Bulgakova. Jeho tvorba čerpá především z lékařského prostředí (jako doktor se účastnil například rusko-japonské války). Podobně jako Čechov patřil do okruhu ruské demokratické inteligence. Jeho dílo je u nás prakticky neznámé, neboť i jeho postihly cenzurní zákazy. Výbor z povídek nazvaný Pavučina sestavila a přeložila Alena Morávková a představuje reprezentativní průřez autorovou tvorbou. Tvoří ho povídky týkající se mezilidských, zejména milostných vztahů na pozadí existenciálních témat. Najdeme zde texty odkazující svým pojetím dobra a zla k Dostojevskému ( Ve stepi ), nebo se zabývají otázkou naplnění lidského života (novela Dědeček ), ale také líčení zážitků z rusko-japonské války, kde Veresajev působil jako lékař ( Marja , Plnost země ). Autor se projevuje především jako přesný diagnostik lidských citů a nálad, znalec ženské duše. S pochopením líčí postavy žen, obtěžkaných společenskými předsudky, které jim brání v právu na lásku i vlastní uplatnění.