Katolická teologická fakulta 1939–1990

Kniha je prvním obsáhlejším zmapováním dějin dnešní Katolické teologické fakulty, jež byla v letech 1950–1990 zásahem státní moci postavena mimo Univerzitu Karlovu. Jak naznačuje podtitul Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, má přitom ambice ještě širší – přispět k reflexi dějinného vývoje přesahujícího rámec konkrétní instituce. Pozornost je věnována nejen uzavření teologické fakulty během 2. světové války a jejímu znovuotevření od května 1945, ale i náhradnímu Arcidiecéznímu bohosloveckému učilišti (1940–1945). Zvláštní důraz je pak položen na postup státní moci proti katolickému studiu teologie. Nejprve se práce zastavuje u stavu studia v poválečné době, a to v perspektivě, jež přihlíží i k dalším fakultám a k diecézním a řeholním učilištím. S týmž širším zřetelem jsou poté sledovány události let 1948-1950, v nichž docházelo k prvním zásahům do chodu těchto institucí, a podrobně je pojednáno o roce 1950, v němž bylo veškeré katolické teologické studium redukováno a reorganizováno do Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze. V dalších kapitolách jsou sledovány její osudy po celé trvání komunistického režimu. Periodizace těchto dějin je vyvozena striktně z dějů, jimiž fakulta prošla, nikoli z apriorních schémat. V letech 1968–1974 existovala i tzv. olomoucká pobočka uvedené fakulty, jež se vyznačovala značnou autonomií, ale nemohla být v této knize opominuta. Práce je dovedena až k reinkorporaci fakulty do svazku Univerzity Karlovy v roce 1990. Přestože míra doprovodných textů (portréty oborů a desítek učitelů fakulty), příloh a dodatků (zajímavé autentické vzpomínky dvou osobností fakulty, Jana Merella a Gustava Čejky) je úctyhodná, autor dokazuje, že jeho práce byla vedena nejen historickou, ale i teologicko-hermeneutickou intencí prohloubit a osvětlit psaní teologických dějin.