Na vlky železa

Příběh vyprávěný s notnou dávkou sarkasmu a hořké ironie ve čtenáři zpočátku může vzbudit dojem, že jde o čirou nadsázku a něco podobného se v civilizovaném státu počátkem 21. století nemůže stát. Jenže díky anonymním místopisným údajům se mnohý ze čtenářů bude domnívat, že ono vybuchlé auto se známým podnikatelem na sedadle, za podivných okolností zastřelený policista, zkrachovalý či vytunelovaný podnik nebo banka, zkorumpovaný úředník, či nepoctivý policista, který měl hájit zákon, a místo toho ho hrubě porušoval..., že to všechno se odehrálo někde blízko něj. A zatímco ty skutečnosti byly přisuzovány jakési mafii, hlavní role v nich hráli jednotliví občané nedokonale řízené přeroďující se společnosti, kteří pocítili svou příležitost mnohdy beztrestně urvat pro sebe co nejvíc na účet kohokoliv, a jakkoliv. A tak se může stát, že ten, který se ocitl na konci řetězu a je nucen adekvátními i neadekvátními prostředky hájit existenci, rodinu, majetek i život, se proměňuje v docela přijatelného zločince, jen aby se ubránil smečce vlků, protože na ně nemá železa. A to je teprve počátek 21. století, píše se rok 2002...!