Klejinčino tajemství

Nebezpečí může číhat i ve vlastním domě... Týna se znovu vdala a začíná nový život s druhým manželem Martinem a třemi syny. Koupili napůl opravenou, sto let starou vilu, které místní lidé neřeknou jinak než Klejinka. Zatímco Týnina rodina je v novém domově šťastná, Týna má pocit, že ji vila nepřijala a že se proti ní všechno spiklo. Chtěla by zjistit, proč ji trápí děsivé sny, proč v domě nevydrží o samotě a proč na ni útočí její vlastní věci. Nikdo z nejbližších nechápe, co může mít za problémy v tak nádherném domě, a brzy začne být považována za labilní a psychicky nemocnou. Týna se pustí do pátrání v historii vily, aby zjistila, co ji vlastně pronásleduje. A pak zasáhne smrt… Příhoda se skříní mi teď večer, když jsou všichni doma, připadá neuvěřitelná. Jenže modřiny na ruce a odřeniny jsou pro mne připomínkou a důkazem hrůzných chvil. Ležím v ložnici, poslouchám, jak Martin funí, a pozoruji skříň. Bojím se. Tak zvláštně se bojím, jako se bojí malé dítě. Strach a úzkost jsou o to horší, že nemají reálnou podstatu. Skříň nepraská, otevírá se krásně, ani neskřípe. Nechci vypadat jako blázen, ale byla bych přísahala, že dopoledne, když mi uvěznila ruku, se chovala „ inteligentně“. Stejně jako nedávno hrneček. Samozřejmě. Je to blbost a jen si to namlouvám…