Nezanechat stopy

„ Lidé s měděným čelem, kteří kladou rovnítko mezi milici a moc, se rozhodli, že obětují pravdu svému okamžitému prospěchu a zkompromitují polskou justici cynickými manipulacemi, které se jednou v budoucnu stanou učebnicovým příkladem nespravedlnosti.“ To jsou slova matky Grzegorze Przemyka, čerstvého absolventa střední školy, kterého v květnu 1983 policie ubila k smrti. Během vyšetřování a soudního procesu se úřady Polské lidové republiky snažily za každou cenu odvést pozornost od policistů a odpovědnost přesunout na zdravotníky a lékaře. Publicista a spisovatel Cezary Łazarewicz podrobně popisuje příběh Grzegorze Przemyka – od jeho zatčení na Zámeckém náměstí až po události, které následovaly. Ukazuje cynismus komunistických úřadů, které zakrývaly stopy zločinu, a také bezmocnost úřadů, které nedokázaly najít a potrestat viníky. Autor do Przemykova příběhu vplétá příběhy jeho rodičů – básnířky Barbary Sadowské a otce Leopolda, přátel, svědků jeho bití a zdravotníků, kteří byli neprávem obviněni z vraždy. Zároveň odhaluje zákulisí jednání úřadů a vliv, který na ututlání případu měli mimo jiné Wojciech Jaruzelski, Czesław Kiszczak a Jerzy Urban. Příběh o vraždě Grzegorze Przemyka napsán bez stínu sentimentality a z velké části vychází z dobových zpráv a dokumentů, přesto je natolik sugestivní, že vhání slzy do očí. Jedná se o jeden z nejznámějších zločinů 80. let v Polské lidové republice. Przemykova pohřbu se zúčastnily desetitisíce lidí, kteří s rukama zdviženýma na znamení vítězství v naprostém tichu doprovázeli rakev na hřbitov. Tento zločin se dosud nedočkal spravedlivého rozsudku.